na Blog.cz

Zdravím Vás zase po dlouhé době ;)...

Chtěla bych Vám jen poslat odkaz na stránky naší kapely. Budu moc ráda, když se tam kouknete a zároveň nás tak i podpoříte. Nahrávky sice ještě nemáme, ale ty jsou na cestě. ;)

Takže pokud na jednu z těchto stránek zavítáte a případně po sobě zanecháte stopu, budeme jen rádi. Pokud ano nebo ne, i tak Vám už předem děkuji. ;)

Mějte se moc hezky. Vaše GFMBR (Kaishi) ;)

Druhá série pro mne velice úspěšného příběhu a to jen díky vašim komentářům je tady.

Příběh mladého muže, který byl odsouzen do vězení za věci které se nestaly je tady.

To jestli budou i nadále s Gerardem spolu, co se stane a zdali se opravdu dosvědčí, že je Frank nevinný se dozvíte v novém pokračování druhé série tohoto příběhu.

Budu moc ráda, když mě svými komentáři podpoříte, aby se opět navrátila ta zprávná nálada k tomu pokračovat a pokračovat. :)

Ozvěna bubnování stále stejně agresivního rytmu se rozléhála po celém náměstí doprovázena narážkami lidí a řinčením řetězů spoutaného chlapce. Mohlo mu být něco kolem dvaceti let, nikdo si nebyl přesně jistý jeho věkem. Tvář, na které byla vidět vina, nebyla v tomto okamžiku záchranou ani podnětem pro případné propuštění. "Zabte ho. Zabte ho. Není jedním z nás. Zaslouží si zemřít" povykovali lidé s vidlemi, kteří se přišli na celou událost podívat. Zbraněmi jakéhokoli typu, od cepů až po měče vojáků se lidé oháněli s nadějí, že mladého muže zasáhnou, aby mu tak způsobili ještě větší trápení. Smutkem a slzami byly těď zality jeho oči, ale nebylo mu přáno žít si poklidného života. Pomalými kroky se blížil ke středu náměstí, kde měl spatřit podle rozkázů věc, poslední jeho žívota. Pohlédl na smyčku lana s mnohem větším strachem než když mu bylo oznámeno, že bude v onen den zabit za věci které se staly. "Milost, prosím milost.."žadonil ustrašeným hlasem, když bosou nohou došlápl na dřevěný schod šibenice. Vojáci jakoby neslyšeli jeho proseb, ho vedli dál. Doslova jej předhodili na dvřevěný panel, kde padl na kolena otírajíc si slzy rukávem potrhané sedlácké košile. Lidé teď stojící před ním pohněvaně povykovali, což jej přivádělo do značné deprese. Svýma kaštanově lesknoucíma se očima se rozhlédl po davu lidí. Nemohl uvěřit proč se tohle všechno stalo.
"Milost prosím smilujte se.."sepjal ruce až řetězy pout zařinčely s prosbou k lidem stojícím přímo před ním. Doslova naříkal, ale bylo více než patrné, že dav sedláků to pobouřilo ještě víc, neboť si neodpustili hrubších narážek doprovázených házením schnilé zeleniny do šibeničních prostor. Po době delší než by se zdálo člověku, ale velmi krátké pro mladého muže se rozešel velitel vojáků do čela dřevěného panelu. Jediným mávnutím ruky uklidnil pobouřený dav, jakoby byl jejich bůh nebo pod vlivem nějakého kouzla.

Zdravím Vás lidičci. ;)

Tak je to tady. Mám nový blog, kde budu ukládat své příběhy. Je to vůbec první blog, kde bude převážné množství příběhů o smyšlených postavách. Fan fikce se taky objeví, ale už spíše jen ty, které mám napsané nebo rozepsané. ;)

Budu strašně moc ráda, když se na ten blog podíváte a budete číst některé z mých povídek. ;)

Pokud ano budu Vám velice zavázaná ;). Možná se tam objeví i slibovaný druhý díl příběhu Im innocent! ;) Mějte se pěkně paa ;)

Zdravím Vás. Zřejmě začnu úplně od začátku. Je více možností. Buď si založím nový blog, kde budu přidávat jen a pouze příběhy ať už o komkoliv a nic víc krom příběhů a nebo to budu přidávat všechno tady. Ale jen příběhy. Žádné vykecávky nic víc.Tenhle blog bych možná nechala pouze jakoby "propagační".

Jednalo by se totiž o povídky, které by nebyly nijak omezeny realitou. Tudíž by tam bylo převážné množství povídek o někom jiném a né o slavných lidech z různých kapel atd. Takže příběhy o mcr a gazette by tam byly pouze ty, které mám doma v počítači rozdělané atd.

Možná by se mi to hodilo, pokud chci jen povídky přidávat. Co si o tom myslíte vy? ;)

Probudil jsem se rychlým trhnutím, které připomínalo probuzení ze špatného snu. Bylo ráno. Sluneční parsky se loudavě plížily do chmurného pokoje a dávaly všemu neživému lesk, jas a barvu. Za nedlouho se dotky i mé tváře což mi dalo znamení, že bych měl vztanout. Už delší dobu jsem se nevědomky díval do zdi a přemýšlel jsem nad jednou jedinou věcí. -Stala se předchozí noc?- říkal jsem si. Bylo by to až příliš krásné na to, aby to byla pravda, a přitom tak skutečné. Usoudil jsem, že se mi zřejmě zdál nějaký sen. Že blouzním a mé představy jsou vyvolané stresem, který teď prožívám. Najednou jsem měl pocit, jakoby tohle všechno byl jenom sen. Jakoby nějaký Frank vůbec neexistoval a já celou dobu jen spal dlouhým spánkem s velmi zvláštním snem. Neměl jsem vůbec pojem o tom co je to realita, ale musel jsem se dostat do formy, aby se mě nezůstala jen hromádka trosek přemýšlející nad něčím, co může a nemusí být pravda. Bylo by to neskutečné, ale zároveň také skutečné. Nebylo možné, abych seděl na psoteli a přemýšlel. Bylo tu pár věcí, které bych měl dnes udělat, takže jsem se nemohl jen tak bezcílně poflakovat.
Rozhodl jsem se začít snídaní a teplou kávou. Začínal jsem tak každý den, ale dnes jsem měl pocit, jakobych to opravdu potřeboval. Doufal jsem někde hluboko uvnitř sebe, že se mi podaří přijít na jiné myšlenky.
Seděl jsem v kuchyni a přemýšlel nad různýma věcma. Vždy mé myšlenky zabloudili k Frankovi. K osobě o které jsem si momentálně nebyl jistý, jestli opravdu existuje.

Zdravím Vás lidičci.

Chtěla bych Vám říct, že sem asi přidám další příběh. Možná bude o postavách z jednoho anime, ale trvám na tom, že kdo anime nemá rád, tak at si postavy představuje podle vlastního uvážení a podle toho jak chce on. Přece jen svět jiného děje si představuje čtenář, ale i spisovatl úplně jinak. ;)

Každopádně, doufám, že si ho sapoň někdo přečte. Omlouvám se, že nestíhám obíhat vaše sbčka, ale jakmile najdu hrstku času, tak k Vám zajdu a dokončím všechny resty tudíš si přečtu vaše příběhy. ;)

Zatím se mějte pekně a užívejte poklidných dnů dokud se to ve škole nerozjede. :)

Vaše Kaishi, aneb GFMBR

Vzato:

..

Kdo jsi?
Jméno: Nikol
Přezdívka: Kaishi, Nessa
Věk: 16
Znamení: Vodnář
Stav: Zadaná. Bicí mě prostě nepustí ;) ... svobodná a volná taky ;)
Zaměstnání: Student

Tajné schůzky jen proto, abys mi mohl ukázat a vysvětlit několik věcí. Naučit mě něčemu novému. Bavilo mě to. Byli jsme dobrými přáteli. Né li snad nejlepšími. "Kai san..."zavolal jsem na tebe, když jsem tě uviděl sedět u řeky, která byla tak daleko naší vesnice. Jen ses na mě usmál a já došel k tobě. Vždycky jsem věděl, že se ve Tvé přítomnosti cítím mnohem lépe než s ostatními. Chodili jsme spolu ven až moc často na to, abych to mohl cítit jen jako pouhé přátelství.
Ovšem toho jednoho dne jsem se ti přiznal. Mezi našimi zeměmi vypukla válka a já jsem ti musel říci, co k tobě cítím. Že tě miluji, že bych chtěl být s Tebou i přes to, že jsi muž. Místo odpovědi jsi mě pouze políbil. Měl jsem pocit, jakobych snil a nikdy se nechtěl probudit.

Tak lidičci. Vím, že jsem slibovala, že Vám dodělám pokračka, ale zapoměla jsem na jeden takový MENŠÍ detail.

Jsem teď měsíc u taťky, ale pokud se dostanu na PC více jak na deset minut, tak by zde pokráčka přibýt mohly :)

Já doufám, protože už se mi po psaní a vaších komentářích, které mě vždy inspirovaly k napsání dalších dílů docela stýská. ;)

A jinak nová aktualita ohledně toho co se děje ve světě :)

Nic Vám nevnucuju, ani se tím nechci vychloubat, co bych taky z toho měla, že ano? Ale naše Kapela DX má svůj první novinový článek. Všechno jde až neuvěřitelně snadno. Článek o nás byl vytištěn v Moravskolezském denníku, ale já Vám tu přidávám jeho scan. Pro ty, kteří také chtějí kapelu mám jeden a nejdůležitější vzkaz. NIKDY. NIKDY TO NEVZDÁVEJTE. ! :):)

Pokud chcete obrázek vidět v plné velikosti tak klikněte zde!

Vaše Kaishi GFMBR :)

Možná je to napořád. Možná jen na chvíli, ale i přes to jsem se rozhodla vrátit. Ti, kdo sem chodí s nadějí, že by mohl přibýt nějaký příběh. Jejich prosby budou vyslyšeny. Opět a zase se vracím s Frerardy. Vášeň, která byla kdysi už zřejmě utichla, ale zápal a láska k příběhům o dvou mužích a taktéž Frérardům stále přetrvává. Dokončím příběhy ať se děje co chce. Už jen proto, že jsou psané pro Vás. Pro ty kteří je čtou. Díky, pokud ste vydrželi. Arigatou

Se dnů poblouznění v nocích, nechtěl jsem utíkat, nechtěl jsem spát
nedovolil jsi mi být já a ty, pocítit dotyk zmrzlého těla
když jsem chtěl s tebou být, hrát si a smát se.
Zdolávat hory, spolu a bát se.

Hladit tvé tělo nebo jen myšlenky přivinout si,
divokou písní večerních červánků, milovat se,
za hudby větru, tak jako kdysi.
Pamatuješ si, stál jsi tu, byl jsi.

Vídím Tě, vnímám Tě, cítím Tvou vůni
štěstí nás provází na každém kroku,
proč bych se bál, proč, když tě mám tady, i po svém boku.
Na samém konci našich cest,
zase se scházejí...

Časného rána, tak jako kdysi
byla to rána, zabít svou duši, jako ty krysy
řikal jsi vždycky "Časy co přijdou"
válka těch světů, nepřišly nikdy
nepřijdou nikdy...

Vídím Tě, vnímám Tě, cítím Tvou vůni
štěstí nás provází na každém kroku,
proč bych se bál, proč, když tě mám tady, i po svém boku.
Na samém konci našich cest,
zase se scházejí...

Chtěl by jsi spát, dokud to neskončí
po mém boku, tak jako naposled
prsty tvé ruky, cikáda poroučí
v zimě se stočí, je to ten konec
sněhových vloček, zmrznul...ten zvonec

Držel jsem v náručí, Tvé zmrzlé tělo
plakat a naříkat, vzpomínat, vše se mi chtělo,
"Časy co přijdou" říkal jsi. Spát jako cikáda,
co v zmiě končí a nikdy se nevzbudí..
chtěl jsi, ty kapky krve

Vídím Tě, vnímám Tě, cítím Tvou vůni
štěstí nás provází na každém kroku,
proč bych se bál, proč, když tě mám tady, i po svém boku.
Na samém konci našich cest,
zase se scházejí...

Vídím Tě, vnímám Tě, cítím Tvou vůni
štěstí už není a nikdy nebylo, u mě i u tebe, na každém kroku
proč bych se bál, proč, když tě mám tady, i po svém boku.
Na samém konci našich cest,
zase se scházejí...
na samém konci

A ty jsi chtěl spát..
spát
spát
jen tiše spát
dokud ty časy nepřijdou...
navždycky spát..

Tákže. Chtěla bych Vám oznámit, že dělám komix. Tématika je jasná. Kluk + kluk. Jak jinak taky že? Ovšem jelikož je dělán na přání tak není o lidech ale o dracích. A proto se Vás tímto chci zeptat. Budete ho číst? :)

Nu, tohle je zatím vše. Pokud si ho přečtete, tak doufám, že se bude líbit. Jen bych chětla vědět, jestli jej budete číst. At vím zdali ho sem přidávat nebo ne. dík ;)

Sliby chyby lidičky. Škoda, že navštěvuju vaše blogy, pro nic za nic. Zřejmě přestanu psát, protože nemám inspiraci k tomu pokračovat. Jak to tak vypadá, tak píšu pro sebe tak i tak. Škoda jen, že už to nesděluju světu. Nebo ho to spíše nezajímá. No jo, je mi to líto, ale tak co už. Dík za to, že jste četli ;)

Mějte se, Vaše Kaishi, Sayonara bye bye

Jsi jediný kdo přetrval, vydržel. Jediný kdo si se mnou ještě beze slov dokáže povídat. Jediný kdo ví, že mi kdysi říkávali jménem Kai, kterým jsem se celé roky pyšnil, ale k čemu mi to bylo. List papíru do kterého se temný inkoust pomalu vpíjí a pohlcuje jej s jedinou jasnou myšlenkou už nikdy nevrátit a nevydat zpět. Možná snad zničit jinou silou, spalujícím žárem, který by tak mohl ukončit mou existenci. Bylo to už dávno, co se to stalo, ale deník do kterého teď píšu je jediný, kdo mě pochopí, neboť má v sobě taky kousek mé duše ačkoliv zalit temnotou modrého inkoustu. Pamatuji si jakoby to bylo včera....

21.červen roku 1999. Říkalo se mu rok magických devítek. Ten den jasně svítilo slunce. Vždycky jsem věděl co si přeješ, co bys rád. I přes to, že jsi měl narozeniny, nikdy jsi netoužil po věcném daru. Chtěl jsi něco na co nezpomeneš. Co si chceš zkusit. Z čeho ti zůstanou jen dobré vzpomínky. Objektem pro Tvé dobrodružství se stalo nejnebezpečnější lanové centrum Japonska.
Ano, musím se přiznat. Mám trochu strach z výšek, ale věřil jsem, že mi to pomůže se toho zbavit a taky pomohlo. Výšek se už nebojím, ale vhozené kostky už nejnou zastavit. Je jen šest možností, které můžou padnou z nichž jednička nemenší a šestka největší. Mé kostky se zřejmě někde ztratily nebo se ještě kutálí. Možná, možná se taky jednou zastaví, ale vraťme se k tomu co se skutečně stalo...

Na výročí 50 let vystoupilo něco kolem 180 žáků základní školu Dětské mezi nimiž byla i naše kapela DX.

Všechna vystoupení byla dle mého názoru perfektní. Nevím, jak to bylo před 10 lety, ale myslím si, že letošní akademie měla opravdu velký úspěch.

My jsme s kolkama ani nečekaly, že nás to takhle chytne. Bylo to něco jiného než neustále trénovat ve zkušebně. Je to opravdu šílený pocit hrát před necelou tisícovkou lidí.

Myslely jsme, že budeme nervózní, ale usilí, které jsme do písničky Chizuru od kapely The GazettE daly se nám vyplatilo. Zvukař pěkně nazvučil aparaturu, takže byly krásně slyšet všechny nástroje. Sama za sebe musím říct, ano byl to nářez. Neříkám to kvůli naší hudby, neboť já nemůžu posoudit, jestli to bylo dobré nebo špatné. Říkám to především proto, že když už jsme stáli před těma lidma a začali hrát, naplno jsme si to užily. Byl to nezapomenutelný zážitek pro nás všechny a taky první zkušenost hrát jako kapela před obecenstvem.

Ironií bylo právě to, že jsme měli hrát jakoby v roce 2019, což je za dalších 10 let. Jednoduše řečeno jsme si měli zahrát na slavnou kapelu DX, která v tom roce 2019 slavnou opravdu bude. Ráda bych aby tomu tak samozřejmě bylo, ale nikdy nemůžeme vědět co se může stát.

Podle toho, co říkali ostatní to byl prý nářez. Skladba kterou jsme hráli se jim líbila a nás především bavila.

Myslím, že budu mluvit za celou kapelu, když řeknu, že rozhodně chceme pokračovat. :)

A teď abych nás popsala:

Na fotce z leva:

Můj celkový dojem z akademie je zkrátka úžasný. Před měsícem jsme se klepali strachy, ale teď bych si to klidně zopakovala. :)

Hmmm....

A není to poprvé, co jsem si toho všimla. Nevím čím to, ale když už se mi na blogu ustálí nějaká návštěvnost, tak vím, že ti lidé tam chodí a přidávají mnohdy i komenty.

Ovšem jakmile udělám na blogu, byť jen sebemenší změnu návštěvnost rapidně klesá.

Už při mé první změně designu jsem si všimla, že na můj blog už nechodí tolik lidí.

Při druhé to bylo to samé a teď? Co myslíte. Ani ti co sem kdysi chodili už nechodí. Nevím, možná to je právě tím designem, ale nějak pochybuju. Nevadí mi to, jen jsem se nad tím tak zamyslela a když jsem to dala do kupy, dávalo by to smysl.

Možná to bylo právě zmínkou toho, že budu psát povídky taky od Gazette. Všichni jste tak strašně chtěli údolí stínů a když jej konečně přidám tak se po třech týdnech nedočkám ani komentu.

Jak už jsem řekla. Nevadí mi, že nemám navštěvnost, ani vše co se kolem děje. Spíše jsem se nad tím jen tak zamyslela.

Mějte se...

Opět když jsem opustil budovu, cítil jsem nutkání se vrátit. "Ty jsi to neviděl Mikey? " zeptal jsem se udiveně svého bratra. "Co bych měl vidět Gerarde?"
"A-ale nic..." přišlo mi zvláštní, všechno co se děje od doby co tahle vila vyhořela. Stalo se tady tolik zvláštních věci, že si to sám nedovedu vysvětlit. "Pojď pojedeme domů Gee. Tady už jsem skončil a zprávu musím sepsat až doma" zavolal na mě když došel k autu. Jen jsem na něj kývl a naposledy se otočil k domu. -Zvláštní- pomyslil jsem si míříc k Mikeyho autu.

Už jsme byli nějakou dobu na cestě. Sotva začínalo odpoledne a na cestě jsme byli necelou půlhodinku, ale já se díval ven z okénka jakobychom jeli snad celé dny. "Nad něčím přemýšlíš. Co tě trápí? "zeptal se mě Mikey. Měl bych to snad být já kdo se ptá, neboť starší pomáhá mladšímu, ale stejně jsem mu nemohl nic říct. "Nic mě netrápí.." usmál jsem se na něj, ale zřejmě poznal, že mu lžu. "Ale no tak. Už jsme bratři nějaký ten pátek a já poznám když mi lžeš. Tak co se děje. "usmál se, ale stále dával bedlivý pozor na řízení.
"Stejně bys mi nevěřil.." odpověděl jsem.
"Můžeš to zkusit.."přitakal s odpovědí.
Povzdechl jsem si. "Tak dobrá.." přemýšlel jsem, jestli si nemám narychlo něco vymyslet, ale byl to přece jen můj bratr. Možná, že mi bude věřit.
"Víš jak jsem ti říkal, že jsem v tom domě někoho viděl..."
"Bože Gerarde už zase s tím začínáš?"
"Říkal jsem ti, že mi nebudeš věřit.."zlobil jsem se.
"Nemyslel jsem to špatně, ale v tom domě nikdo není...měl by sis odpočinout. " řekl mi opět ty samá slova. Jen jsem si povzdechl a dále sledoval výhled z okénka. Měl jsem si odpočínout, opět a znova. Jako vždy. S člověkem se kterým jsem v tom domě hovořil byl jen pouhý výplod toho, že jsem přepracovaný, ale tohle byla verze mého bratra nikoliv moje. Pořád dokola, už mě to přestávalo bavit...

Konečně byl dodělán Nový design. Je s mou nynější oblíbenou kapelou The GazettE, tak doufám, že mi nějakou dobu vydrží.

Ještě je spousta věcí nedodělaných, ale k nim se vrátím až zítra a nebo jindy. Vytvořím nové rubriky a udělám konečně pořádek v menu. ;)

Jinak během tohoto týdne by měly opět začít přibývat nějaké příběhy. Když už né o MCR tak o GazettE snad ano, ale počítám s tím, že napíšu pokráčko Údolí stínů. Slibuju to už dlouho, ale dnes to bylo poprvé co jsem po dlouhé době byla na počítači více než pět minut ;).

Komentujte a kritizujte design. Nějak se mi ale nechce líbit menu, tak kdyby Vás něco napadlo klidně řekněte a ráda to změním. :)

Vaše Kaishi ;)